Je to správné, že dnešní svět i uprostřed závažných problémů holduje ženské kráse. Tak například film. Chce-li být úspěšný, musí nechat oko diváka spočinout alespoň na chvíli na tajemných křivkách dámského těla, mnohdy i na místech, která divák předtím neznal a ve svých čtyřiceti letech je jimi mile rozrušen. Také krejčík, chce-li šatky prodat, musí látkou šetřit a stříhat úbor tak, aby připomínal spíše vitrinu. Skutečný ctitel dámského půvabu pak s oblibou usedá v soutěžních porotách, které při nejrůznějších příležitostech volí miss, tedy žínku nejkrásnější, nejinteligentnější a nejpřitažlivější.
Také my, vědečtí pracovníci, kteří již druhý rok zkoumáme okolí pólu a arktickou zvěřinu, rozhodli jsme se minulé léto, když nám pošta doručila únorového PLAY-BOYe, zvolit královnu krásy výpravy. Náš vedoucí, profesor Peter Svedberg, starý suchar, byl sice proti tomu a navrhoval raději vyjít po stopě sněžného muže, na kterou narazil včera, když svačil lišejník, ale nás mladší ve kterých i při 45 °C pod nulou kolovala horká krev, tento nápad cele zaujal. Vědecká práce šla od té chvíle stranou a všichni jsme žili jen volbou. Pouze profesor stále přípravy k soutěži sabotoval a zcela osamocen vyrazil za svým sněžným přeludem. Den přehlídky byl stanoven na 20. července. Telegrafista Williams už týden vysílal do éteru lákavé výzvy k okolním eskymákům k obeslání této vrcholné soutěže a způsobil tak hádky v nejednom iglů. Skutečně, domorodci nepřistupovali k naší akci s důvěrou, neboť měli špatné zkušenosti s minulou výpravou P. T. Taylora, která pod průhlednou záminkou očkování proti moskytům zneužila ženy a dívky ze širokého okolí. A tak se v den finále shromáždilo v našem táboře pouze pět uchazeček, z nichž jedna přišla omylem a ostatní čtyři proto, že se jim posledně očkování proti moskytům líbilo. Hlavní organizátor akce geolog Winterspoon, který počítal z účastí nejméně patnácti děvčat, neztratil duchapřítomnost a povolal do soutěže i členky naší výpravy, čímž zvýšil nejen počet účastnic, ale i naděje eskymaček, neboť naše kolegyně byly skutečně vědecké pracovnice. Zejména u bioložky Eckertové jsme dluhá léta nevěděli, nejde-li o chlapa. No, ale ted v nouzi se nám hodilo, že byla vloni komisí uznána ženou. Winterspoon zavedl děvčata do iglů, které od rána meteorolog vytápěl tak úporně, až jeho rosnička běhala v láhvi od okurek jako pominutá, čímž byla předpověd počasí pro Evropu na příští měsíc vážně ohrožena. Zatímco komise zasedla ke stolku, kandidátky pomalu nastupovaly na pódium. Když astronom Schlewhoffer viděl, že se svlékla do plavek i asistentka profesora Svedberga Ivona, která rozhodně neměla pod váhu, vtlačil mezi adeptky krásy i své dvě cvičené tučňačky a hned jim dal svůj hlas. Po prvním kole soutěže, při kterém se hodnotila inteligence uchazeček, vedla s převahou profesorka Eckertová, která dovedla bezvadně kreslit a psát a získala tak ve všech testech tohoto kola prvá místa. Snad proto se jí zmocnila pýcha a pohrdavě shlížela na nebohé tučňačky a nevzdělané eskymácké krasavice, které odpovídaly s tučňačkami téměř shodně, t.j. mlčením. Náhle bylo vidět, co taková soutěž krásy může udělat i ze solidní vědecké pracovnice. Profesorčiny oči se za silnými čočkami vášnivě leskly a její tělo se začalo, snad poprvé v životě vlnit v bocích. Pobrukujíc si hlavní motiv z Carmen přešla bioložka dvakrát laškovně jeviště. Poprvé zatahala Winterspoona laškovně za bradku, podruhé se ukázala až nestoudně pánské porotě ze všech stran, pročež musela být soutěž na 15 minut přerušena. Fotograf Wagner, ctitel antické krásy, dokonce dostal šok a nemohl se další práce v komisi zúčastnit.
Pořadí se začalo rychle měnit. Dosud vedoucí profesorka, jako by cosi tušila, snažila se zachránit situaci tancem. Rozkývala své tělo do neuvěřitelných pohybů a předváděla něco mezi padoucnicí a slavností slunovratu. Porota však zůstala chladná. Míry 50-110-110 hovořily však samy za sebe. A tak se před naši kolegyni dostaly zvolna i tučňačky k velké radosti astronoma Schlewhoffera, který byl před ženami bojácný a od úspěchů zajímavých živočichů si leccos sliboval. Soutěž se blížila k závěru. A nutno přiznat, že nám, organizátorům, se už tak trochu vymkla z rukou. A začínali jsme litovat, že profesor Svedberg je dosud na výpravě. Zeny i ptáci na pódiu totiž zapoměli na pravidla poctivé hry, vzájemně se haněli a rafinované eskymačky se dokonce snažily strhnout Eckertové plavky, aby ji tak definitivně vyloučily ze soutěže. Porota se pak rozdrobila na frakce, zvrhlíci začali dávat hlasy tučňačkám, zatímco my rozumnější jsme přemýšleli, jak celou trapnou záležitost s volbou miss ukončit.
Soutěž se však náhle nečekaně vyhodnotila sama. Rozletěly se dveře a vešel sněžný muž veda na vodítku profesora Svedberga. Strnuli jsme zděšením. Tak tohle nám šéf nezapomene. Obnažené ženy, na stolech vínko a on sám v udidle. V místnosti se rozhostilo vražedné ticho, které náhle přerušil sněžný muž. Vrhl se k pódiu, uchvátil do náruče Eckertovou a s výkřikem: "Přece nevyhynu!" zmizel ve tmě.
Zpět na seznam povídek