V naší rodině, velice spořádané a až na občasné mravnostní delikty chlípného strýce Balouna téměř puritánské, došlo k otřesnému zvratu. Sestra Ágnes totiž přišla do jiného stavu tak nečekaně jako podzim do Krušnohoří. Ve čtvrtek vešla do dveří a místo pozdravu nám to vesele oznámila. Pak šla zase pryč. "Tady to máte," řekla matka. "Chodí po setmění ven a hned je nás o jednoho víc." "Tím to není," odsekl dědeček," podívejte se na mě. Denně se večer procházím, i do lesíka zajdu, a přišel jsem někdy s něčím? A že jsem měl nabídek," dodal pyšně. Toto dědečkovo holedbání jsme přešli všichni mlčením, pouze strýc Baloun se horečně pídil po podrobnostech, hodlaje si všechno zapisovat a kreslit. Otec byl tedy nucen do strýce investovat dvacet korun a namluvit mu, že v Alhambře mají nový pikantní program. Strýc pravil: "Zajímavé, že jsem o tom neslyšel od přátel." Ale přesto se rychle oblékl a opatřen námořním dalekohledem zmizel. Všichni si oddechli. Nejvíce dědeček, kterému při vyprávění došla fantazie. Otec rozhodl, že smyje hanbu z rodinného štítu. "Holka se musí vdát," řekl, "rodina je základ státu." "Najdi dneska ženicha!" prohlásila matka nakvašeně. "Dokud bude strýček Baloun v domě, nikdo se k nám dvakrát nepohrne." "Nikdy jsem o tom nechtěl mluvit," vmísil se opět otec," ale můj příbuzný to není!" "Můj také ne," ohradila se matka. "Čí je tedy náš strýček?" zeptala se babička nervozně. Nastalo trapné ticho, během něhož si všichni na deštivý večer vzpoměli, kdy se neznámý muž objevil ve dveřích a zvolal: "Jsem váš strýc Baloun, mám vás všechny rád a budu u vás žít." Všechny nás objal, snědl husu, na kterou jsme týden šetřili a šel spát. Ráno všechny znovu líbal a omlouval se, že nám dlouho nepsal. Když k svačině zlikvidoval rodinný oběd, otec se opatrně zeptal, jak dlouho u nás bude bydlet. "Neboj se synku, užiješ mě," řekl strýc a opět ho objal. Svůj slib dodržel. Žije u nás dodnes. Tak nějak k nám patří. Na důkaz toho zazněl telefon a otec v něm uslyšel strýcovo spílání, z něhož vyrozuměl, že v Alhambře dnes neprovozují ohlášený pikantní rej s děvčátky, ale hostuje tam Špejbl s Hurvínkem. Tatínek se snažil strýčka Balouna přesvědčit, že Mánička je také pěkná kůstka, ale strýc odporoval, že je to dřevo a inteligenta neuspokojí. Chvíli se ještě o něčem přeli. "Jdu domů," pravil pak strýc, mám hlad." Neobtěžuj se, strýčku," volal otec. "Nejsme doma a vrátíme se velmi pozdě," dodal významně. "I vy neviňátka," zasmál se Baloun, "nevadí, mám klíč." Mezitím co otec konverzoval se strýcem Balounem, dohodli jsme se, že ženicha pro sestru seženeme pomocí inzerátu. Navrhla to velmi stará babička, která důvěřuje tisku, neboť v roce 1785 jí Kramerius v Pražských listech otiskl verš: "Jsem Slovanka, jsem, / mám ráda svou zem. / Kdo ji nemaj rádi, / hodíme ho s báni." Tato velmi stará babička tedy navrhla použít inzerátu tohoto znění: "Kdo si nevezme moji vnučku, shodíme ho s báně. Telefon 653 892." Tento návrh jsme přijali po kratším šoku s bouřlivým nadšením. Poděkovali jsme velmi staré babičce a odnesli ji spát. Babička si ještě chvíli četla v Pražských listech a pak s revolučním veršem na rtech usnula. V tichosti jsme její inzerát spálili a začali přemýšlet nad novým. Po dvou hodinách jsme vybrali tyto návrhy:
Do Mladé fronty: "Svazáku, co říkáš vánocům ve dvou, případně ve třech? Zn.: Pod modrou košilí rudé srdce."
Do Obrany lidu: "Vojáčku, je ti smutno na stráži? Je! Odepiš! Zn.: Přivezu překvapení!"
Do Práce: "Odborářka ne vlastní vinou v jiném stavu hledá pomoc v řadách ROH. Zn.: Známky placeny do konce roku."
Do lidové demokracie: "Druha na cestu životem, nejlépe lidovce, v požehnaném stavu hledá tichá, spořádaná dcera. Zn.: Z katolické rodiny."
Zvláště rafinovaný inzerát vymyslel otec do Mateřídoušky: " Chceš maminku? Zavolej! Tel. 653 892."
Do Československého sportu: "Tělovýchovné jednotě dodá dva cvičence k nácviku spartakiády sportovkyně. Zn.: Sňatek podmínkou."
Do Mladého světa: "Dopisovat si chce dívka s nadějí. Zn.: Big beat, tramping, motorismus, výchova dětí."
Domnívali jsme se, že těmito inzeráty jsme strategicky obsadili všechny význačné listy, pouze strýc Baloun navrhoval obeslat ještě Svět motorů touto výzvou: "Serióznímu zájemci, nejraději návštěvníku Alhambry, přenechám auto a dceru. Zn.: Po havárii." A tak jsme poznali, že strýc Baloun je opět doma. "Půjdu spát," pravil znechuceně otec, "zítra ráno musím oběhnout administrace." "Já abych pekla," vzdychla matka. "Není třeba," řekl strýc Baloun, "zamluvím svatební hostinu v Tatran baru s dámskou obsluhou." "Nevím, jestli by Ágnes souhlasila," podotkla nevrle matka. "Kde je vlastně Ágnes?" hartusil děd od psacího stroje. Všichni strnuli. "Zase po setmění venku," zlobil se otec. "Nemám inzeráty klepat dvojmo?" zeptal se dědeček a šel otevřít, protože kdosi zvonil. "Kdo je?" volali jsme. "To bude Mici z Alhambry, " řekl Baloun. "Jděte spát," požádal nás. Nevyhověli jsme mu, protože do pokoje vešla Ágnes s urostlým mladým mužem, který hned po pozdravu požádal o její ruku. Otec se chvíli rozmýšlel, neboť mu bylo líto nevyužitých inzerátů, ale když ho matka pod stolem kopla, zaúpěl a svolil. A tak nakonec všechno dobře dopadlo. Ženich byl o hlavu větší než Baloun a to znovu zajistilo rovnováhu v rodině. Strýc se zavřel v zadním pokoji, vycházel méně a méně a podle posledních zpráv listuje v telefonním seznamu, hledá si nové příbuzné. Dá Bůh, že je najde.
Zpět na seznam povídek