Něco o mně

Teď nevím, kde začít .... a co třeba zde ..... Narodil jsem se v Hořovicích (okres Beroun) a pokud jsem se správně díval do své pamětní knížky tak to bylo ve 4:30 ráno (ale nejsem zrovna ranní ptáče), vážil jsem 3050g a měřil 52 cm. Kde jsou ty časy, když jsem byl takovej malej špunt. Teď je ze mě docela vysokej vysokoškolák, momentálně studuju na FAVce a doufám (jako snad každej kdo se na vejšku hlásí), že jí v pohodě a s humorem dodělám. Hodně se mě lidi ptají, jestli jsem mladší než brácha nebo starší. Říkají, že vypadám o něco mladší, ale třeba se pletou :-), každopádně jestli to chceš třeba právě ty vědět, tak mi pošli e-maila (sorry, ale nějak se mi nechce to tu vyvěsit na I-netu). Mám rád světle modoru barvu, proto je třeba i tenhle nadpis modrej. Skoro bych zapomněl, chtěl bych ještě doplnit tu předcházející stránku, protože tam není nic o světových jazycích, tak tedy učím se angličtinu (asi 8 let) a teďka jsem začal ruštinu. Chtěl bych Tě vážený čtenáři (čtenářko) požádat o jednu maličkost, jestli najdeš na mých stránkách nějaký ten překlep nebo nedej bože pravopisnou chybu (no, abych se přiznal, nikdy jsem neměl rád předmět Český jazyk) tak mi to prosím sím sím oznam e-mailíkem. Zatím pa-pa-pa .....

Pozn. autora: spousta zajímavých věcí tu není, a proto jestli se mě chceš na něco zeptat tak mi klíďo pošli e-mailíka (mám je rád, čím víc jich je tím líp :o) ).

Příběhy života

Příběh první -> Jak mi došel benzín

Jak už to v životě chodí, jednoho dne jsem si zrovna řekl, že už se nemúžu dočkat až budu sedět doma a tak jsem hned po skončení přednášky vyrazil směrem k autu. Sedl jsem do něj a vyjel jsem co nejrychleji od školy abych už byl doma ..... o pár minutek později jsem zažil ten šok, auto najednou začalo nepříjemně zpomalovat a ačkoliv jsem měl nohu s plynem až na podlaze tak po pár vteřinách zastavilo. Když se mi ani napodesatý nepovedlo nastartovat, logickým úsudkem (jako každej FAVák :-) ) jsem usoudil, že mi došel benzín. Chvíli jsem dumal, kde je nejbližší benzinka, ke které bych mohl dojít a přinést autíčku trošku bumbání, aby zase jelo dál. Když jsem nelezl ve své paměti tu pravou benzinku, tak jsem k ní vyrazil ..... o chvilku později ........... vstoupil jsem do benzinky a zamířil jsem si to rovnou k prodavačce a zeptal jsem se jestli mají v prodejne kanistr prodavačka mě nasměrovala k regálu kde byla strašná spousta kanistrů a já jsem si tam vybral pětilitrák, šel jsem s ním k pokladně a vyčkával co se bude dít dál, pokladní se usmála (jako by tušila co se mi stalo) a zeptala se jestli mám ještě nějaké přání. Já jsem odpověděl : "Jo, mám ještě jedno přání, rád bych si natankoval pár litrů benzínu", po té jsem vyrazil načepoval do kanistříku pár litránků čerstvýho benzínu, zaplatil jsem a šel zase zpátky k autu, tomu jsem dal nabumbat a pak jsem mohl dojet až domů.

Příběh druhý -> Jak jsem se stal dobrovolným hasičem

Jojo, to bylo v létě '98, měl jsem zrovna prima brigádu jako elektrikář v bezva partě. Jeden spolupracovník mi nabídl jestli bych nechtěl náhodou závodit za hasiče v Hůrkách u Rokycan. A já jsem na to řek, že jo. Pak začal trénink, měl jsem běžet hasičskou 100-vku (slovy stovku), tzn. asi 30 metrů běh, pak přeskočit takovýho malýho drobečka ( :o) dva metry vysokou bariéru), potom sebrat dvě srolovaný hadice, přeběhnout s nima asi 15 metříků dlouhou kladinu a po té obě hadice spojit dohromady a zapojit je do rozvaděče, pak už jen stačilo dobelhat se do cíle (pozn. autora můj osobní rekord je asi 23.41 s). Po skončení tréninku jsem se stal členem SDH (sbor dobrovolných hasičů). Pak přišly na řadu ty závody. Přijeli jsme s klukama na hřiště ve Žluticích a koukali co kde lítá, zatímco ostatní družstva se pečlivě rozcvičovala, my jsme tam prostě jen pokoukávali. No už mě nebaví psát, tak to zkrátím, když závody skončily, dozvěděli jsme se, že jsme skončili na 6-tém místě ze sedmi týmu (pozn. ten sedmý tým byl na posledním místě, protože byl diskvalifikován) .......... :o)

Zpět